Informačně
vzdělávací
středisko
Plzeňského kraje

Informačně
vzdělávací
středisko
Plzeňského kraje

Sledujte nás i na:

Blog

Cesta k rezilienci (2. část)

22.9.2020 - Na počátku je třeba si pocit nevědění/nejistoty/krize dovolit, vůbec si ji přiznat a s panikou nehledat její co nejrychlejší zahnání všemožnými vnějšími instantními řešeními. V případě volby střední školy potom nevzít první radu, kam bych měla/měl jít.  Využít nepříznivých podmínek či krize tvořivým sobě vlastním způsobem je ona příležitost. Zapomínáme, že jsme sociální druh, všichni potřebujeme výživné vztahy, ve kterých se může dít dobré rozhodování. Mladí lidé zvlášť potřebují dostat prostor nevědět a zároveň vidět nějaké autentické příklady oné resilience odolnosti v okamžicích křižovatek blízkých. A v době svého hledání potřebují být vtaženi do vnímání skutečných vztahů a výzev reálného života. To je ono tak trochu jiné kariérové vzdělávání. Nemusí ho ale poskytovat kariéroví poradci, ale vlastně všichni, kdo se přirozeně pohybují v každodennosti mladých lidí. Tady dochází k podstatnému vzdělávání, pokud ho potřebujeme vtěsnat do kolonky „kariérové“, prosím. Jen nemaťme slovem poradenství, protože slovo poradenství je velmi zavádějící. Ono kariérové vzdělávání mohou totiž mladým lidem nabídnout velmi dobře jejich rodiče, pedagogové, vzdělavatelé zájmové činnosti, ale i prarodiče, příbuzní a inspirativní dospělí v okolí, dnes možná i lidé na síti, influenceři a youtubeři, pokud ovšem mladým nabídnou příklad jejich vlastní autentické schopnosti vypořádávat se s osobními výzvami a uměním tvořivě zacházet s realitou. Příkladem budiž Kovy a jeho snaha proniknout a ovlivnit vzdělávání o současné historii, do čehož vtáhl několik institucí, škol, mnoho žáků i jejich pedagogů. Pokud mladistvým nabídneme příklady toho, jak spolupracovat na výzvách přesahujících jednotlivce, pokud mladí lidé dostanou šanci být toho součástí a dostanou od nás dospělých důvěru a víru v jejich možná netušené a ještě nerozvinuté schopnosti, můžeme to nazvat kariérovým vzděláváním, ale spíše vzděláváním obecně. 

Dát mladým šanci zažít vedle nejistoty a obav i umění zastavit se, sdílet nejistotu s druhými a umět někdy počkat, až se věci začnou skládat samy bez nutnosti velkého tlaku. Stejně jako jim ukázat, že jsou také chvíle, kdy je třeba vydati úsilí směrem k akci, která bude respektovat nejen jejich osobní potřeby, ale i potřeby druhých, že lze ve spolupráci překonat různou nepřízeň a najít překvapivé objevy a pocit radosti ….. to je přirozené vzdělávání založené na vztazích. 

To nejdůležitější, co teď mladí potřebují, je zažít naději, že svět je přes všechny problémy obrovským darem a krásným místem kživotu, kde jsou životadárné všechny naše vztahy, propojení, nejrůznější improvizace a schopnost vnímat důkazy, že život si vždycky cestu najde, pokud jsme ochotni udělat mu prostor. Teprve pak se mohou mladí lidé zbavit strachu z chybné volby studijní cesty. Takovou podporu jim může poskytnout každý dospělý nebo zralejší kamarád, který pochopil, že ve volbě škol nejsou žádné chybné volby, že jsou mnohem podstatnější volby v životě, které děláme každý den po dlouhý čas a kterými ovlivňujeme svoji budoucnost víc, než si myslíme.  

Například náš každodenní vnitřní dialog se sebou, naše myšlenky, umění být v přítomnosti, ve svém těle stejně jako vztah ke svým nejbližším, kamarádům, odvaha se autenticky vyjadřovat, opravdově hledat odpovědi, tvořit i bořit, experimentovat. Naše schopnost laska přijmout naše nejistoty, opětovné pokusy něco zvládnout, naše trpělivost jít krůček po krůčku a někdy zase důvěra skočit do neznáma, i když nevím, kde je cíl, protože prostě někdy není vůbec žádný cíl vidět, ale naše srdce nás tam prostě táhne. 

Kdo je připraven toto mladým lidem nabídnout a ve svém životě ukazovat? 

Možná, že se všichni včetně poradců potřebujeme každodenně učit kultivaci oné resilience, za kterou stojí mnoholetá praxe a rozvíjení všeho toho výše zmíněného, co vede k odolnosti, především umění spolu-být s blízkými a vším živým. Ale k tomu potřebujeme nějakou základnu a tím odjakživa v dějinách lidstva byla důvěra ve svoji hodnotu a své místo i otevřenost ke světu kolem nás a k tomu, co nás přesahuje. Tam se rodí pocit domova a odvaha z něj vykročit a porozumět celému příběhu světa (který se zdá být jiný, než jsme si po dlouhá staletí mysleli…), abychom pochopili, jaké síly jsou v každém znás a které nás spojují s příběhem naší planety Země.  

Chceme, aby naši mladí dospěli…Ve všech kulturách procházeli mladí rituálem přechodu do dospělosti, při kterém vždy hrála roli nejistota, dokonce i strach ze smrti, zbavení osobní identity a nejrůznější výzvy ponejvíce fyzického charakteru, opuštění známého prostoru a vydání se do světa a sil nepoznaného. Novodobou příležitostí v životě dnešních mladých je (nejen)evropská mobilita podpořená programy ERASMUS v podobě výměnných studijních cest, stáží, dobrovolnické služby apod. Takové zážitky a zkušenosti otevíra mladé k dospělosti a vděčnosti za život, stejně jako přináležitost kostatním. Tam se rodí přijetí osobní zodpovědnosti za specifický úkol v životě……a pochopení nutnosti spolupracovat a postarat se o kvalitu života. 

Role starších v těchto chvílích byla a i dnes je nezastupitelná. Je o vzorech, o poznání více než o vědění a vždy také o předání příběhu světa, který dává člověku naději a smysl a otevírá je touze stát se dospělým a nalézt své místo ve společnosti.  Jinak není důvod překonávat překážky a nepřízeň života. 

Kde se s tímto mladí lidé mohou potkat? Doma, ve škole, mezi kamarády, ve světě kolem? 

 Příběh světa jsme ve vzdělávacím systému rozkouskovali do školních předmětů tak, že z nich málokdo poskládá celistvý příběh světa, který by nám odkrýval svá tajemství a dával naději. Díky alespoň za ono finské školství, které už se rozhodlo příběh světa tolik do předmětů nekouskovat. Univerzita už je málokdy místem k porozumění univerzu, ale spíše o „papíru“, který by měl zaručit dobré „místo. Moudrost a porozumění univerzu – světu a našeho úkolu vněm jakoby vymizely z našeho vzdělávání.  

Příběhem světa se málokterý současný mladý člověk zabývá…možná v tomto čase budeme muset všichni připustit nevědění a absenci znalosti příběhu naší Země…a to chce hodně kuráže, abychom začali nově, nejen skrze poradce, ale ve všech dobrých autentických a podpůrných vztazích, každodenně hledat a nacházet odpovědi na to, zda sobě rozumíme, proč děláme to, co děláme a z jakého zdroje vyvěrá naše práce…, potom objevíme i onen příběh Země a celého Vesmíru, co přežil a přežívá kataklyzmata, která rodí nové galaxie na kosmické úrovni stejně jako naše vnitřní osobní kataklyzmata – nejistoty mohou zrodit nové více resilientní, a tím pádem životadárné, formy a uspořádání života 

Neustále pokračující příběh kosmu, který prochází denně každým jedním z nás, nám může být posilou i v okamžicích tak marginálníležitosti jako je „volba střední školy“, pokud jsme si toho příběhu vědomi. Takové uvědomění, které nám dává možnost opakovaně prožívat onu velikost a dokonalost Vesmíru, který za 14 miliard let prošel vývojem od husté plazmy do galaxií a hvězd a dál až do podoby živých bytostí jako je člověk se schopností sebereflexe. 

 Znát a prožívat tento příběh a mít jeho naději může být dobrým předpokladem pro naši životní resilience - odolnost stejně jako pro volbu studijní cesty.  

Takže pokud si máme posvítit na budoucnost, nezapomínejme dát žákům příležitost být co nejvíc přítomni příkladům reálného tvořivého života, stejně jako v nich vidět onen kosmický proces, který nám osvětluje a pomáhá v našich každodenních „lokálních“ rozhodnutích a krocích a v každodenní realitě. Jak říká Stephan Martin, americký astronom NASA, lektor, spisovatel, učitel a psychoterapeut Think globally, act locally.“  

za Infokariéru 

- Kamila Bolfová-

antropoložka a kariérová poradkyně

 

Tak trochu jiné kariérové poradenství aneb o naší "rezilienci" (1. část)

 

21.7.2020 - To, že je rok 2020 výjimečný, zažíváme všichni na vlastní kůži. Přináší potřebu přijmout, že vše je jinak, než jak jsme plánovali. I u nás v Info Kariéře je letos vše jinak, i my se musíme adaptovat. V pořadí už 4. ročník festivalu vzdělávání a práce “Posviť si na budoucnost“ se díky převratným společenským změnám a finančním úpravám letos bude konat v trochu jiné podobě. Jiní organizátoři, jiné finance, jiné prostory. Jiný obsah? Jak se promítne zkušenost doby koronavirové do akce „Posviť si“? Možná to nebude ani tolik v rovině viditelné, i když minimálně změna místa přináší inovace, ale v rovině, která se odehrává uvnitř nás všech zúčastněných.

Budoucí osmáci a deváťáci základních škol, jejich rodiče, kteří většinou navštěvovali plzeňské DEPO, do něj na podzim 2020 nepřijdou. Jistá příležitost potkat se na jednom místě se zástupci škol, zástupci zaměstnavatelů v Plzeňském kraji, využít poradenské zóny festivalu, kterou nabízí jak Úřad práce, tak lidé z Info Kariéry, bude. Bude vše ale trochu jinak, v prostorách SOU elektrotechnického ve Skvrňanech. Nové místo, stejný záměr, ale přece… něco bude nebo by mohlo být jinak.

Možná, že „doba koronavirová“ přinesla dětem i jejich rodičům, kteří mají před sebou studijní volbu, více nejistoty a více nevědění, jak dál a s čím spojit svoji budoucnost než v předchozích letech.

O tom, jak bude fungovat náš svět, celosvětová ekonomika, vzdělávání atd. teď neví nejen osmáci a deváťáci, ani středoškolští studenti, ani jejich rodiče, pedagogové, ani kariéroví poradci. Myslet si, že existuje někdo, kdo by nám dal „dobrou radu“, abychom mohli být v klidu, je teď o mnoho více iluzí než kdy předtím.

Není na tomto nevědění a nejistotě něco podstatného a důležitého? Jak pro žáky, jejich rodiče, pedagogy i kariérové poradce? K čemu by to mohla být příležitost?

Zbavit se o něco více iluze, že mi snad někdo řekne, co by bylo pro mne dobré, výhodné, perspektivní, zaručené, na co se hodím a na co bych určitě (ne)měl/a pomýšlet. Přijmout realitu, že není nikdo, kdo by za mě lehce vyřešil mé NEVĚDĚNÍ, kam mám jít po škole a co mám dělat… Pochopit, že hlavní díl odpovědnosti za mé rozhodování a mé tázání je na mně, že se nedělá jednou provždy a nedá se vnímat izolovaně od prostředí, ve kterém žiji.

Rodiče, pedagogové i poradci si teď mnohem více musí připustit, že jejich role nespočívá v dobrých radách, ani v zaručených informacích, protože všichni teď čelíme lidskému nevědění a nejistotě, která je předpokladem pro opravdu autentickou cestu k poznání a nalézání svého místa ve světě. Jde o opakované hledání a opakované nalézání. To je podstatou inovací i podstatou změn společenských systémů, a hlavně podstatou života a udržení jeho kvality. Pokud nám ovšem ve vzdělávání o něco takového jde...

Ve chvílích nevědění máme šanci procházet velkým zráním, potkat se s naší vnitřní silou, schopností přežít a nalézat netušené cesty, v takových okamžicích vzniká to, čemu se říká rezilience – životní odolnost jednotlivce, ale i lidstva, a tedy schopnost zvládat náročné situace a překonávat krize. Jde vlastně o umění vypořádat se s realitou, i když se nám jeví jako nepříznivá.

Rezilience je jedna z velmi skloňovaných schopností potřebných pro nové časy našeho světa. Ona ale vždy byla zapotřebí, za všech časů, jinak bychom na této planetě už dávno nežili.  Co je ale důležité si uvědomit, že ne všichni stojíme na stejné startovní čáře. Nejen co se týče biologické, psychologické vybavenosti a sociálního zázemí, ale v ČR aktuálně čelíme i velké různosti v kvalitě a dostupnosti vzdělávacích služeb. A tak se všem ne stejně daří se s nepřízní, nejistotou ale i výzvami a zátěží potkat a zacházet. Pro některé mladé lidi je období volby střední školy jedna z přirozených životních výzev, kterou zvládnou bez výraznějších dramat a specifické pomoci. Pro jiné je to výzva vyžadující jejich velkou pozornost, úsilí a rozhodování, zda přijmout či nepřijmout nějakou podporu okolí, která jim pomůže zorientovat se. Pro některé teenagery se to může stát první těžko překonatelný stav podobný „konci světa“, kdy přijmou cokoliv, co je z této nejistoty „zachrání“. Nic není špatně či dobře, každý dělá své maximum.

Na povrch ale vyplouvá, kdo je jak se svojí reziliencí daleko a jaké strategie překonání takové výzvy jsou mu aktuálně dostupné. Může to být okamžik pro zjištění, že se člověk potřebuje věnovat léčení mnohých mikro či makro-traumat, které brání se s touto výzvou, v podobě volby školy nebo třeba i zkoušek z dílny CERMAT, vypořádat. A může to být okamžik uvědomění si svého místa v rodině, (ne)pevnosti vztahů s kamarády nebo absence zájmů a absence vlastní vnitřní motivace.  Může být na místě zcela neformální podpora blízkých, ale může to být příležitost využít nejrůznější pomoci z oblasti psychologie či psychoterapie, někdy i psychiatrie, jindy jsou na místě sociální služby a rodinné poradenství. V každém případě jde o velkou senzitivizaci vůči fungování a nefungování světa a vůči vztahům, ve kterých žijeme a jakých jsme schopni. A to je možná to nejpodstatnější. Volba střední školy se tak stává nejen volbou školy, ale místem novodobého „přechodového rituálu“ mladých a jejich zcitlivění k realitě života a ke schopnosti si k němu hledat vztah. Stejně tak jde o hledání vztahu k sobě a k druhým, jde o umění čerpat z nich, posilovat je, stejně jako schopnost uvědomit si svoji samotu, bezradnost, možná touhu po jiných vztazích a možná i jiných pravidlech světa.  

Žáků, kteří potřebují při volbě střední školy „odbornou“ pomoc, není málo. Roli jistě hraje nárůst profesí, které jsou jim připraveny podat pomocnou ruku (na rozdíl od dob jejich rodičů – kariéroví poradci jsou vlastně novodobou mladou profesí), stejně jako fakt, že mladí lidé, kteří si s realitou, v jaké žijí a se vztahy v ní, neví o mnoho více rady než předešlé generace. Vzrůstá spotřeba psychofarmak u mladistvých, realita, ve které jsme se ocitli, se jeví jaksi složitější nebo si více uvědomujeme všechna traumata a nefunkčnost nastavených pravidel vzdělávání?

Doba koronavirová je možná víc než kdy jindy příležitostí (nejen) pro mladé lidi, kteří si začínají klást otázku, co se svým životem, se k větší odolnosti – rezilienci - dobrat. Naše odolnost a schopnost procházet životními výzvami stojí a padá s uměním být dobře zakořeněn ve světě a v síti vztahů.

Je odolnost schopností, která chybí? Někomu určitě ne, někomu ano. Chybí nejen mladým lidem, ale i jinde. Chybí jakoby všude (o potřebě zvýšit rezilienci se mluví např. v kontextu „rezilience organizace a týmu“, „rezilience měst“, až po „ekologickou rezilienci“, rezilienci světa).

Jak se tedy dostat k oné schopnosti rezilience ?

Pokračování v 2. části.

-Kamila Bolfová-

Posviť si na výběr střední školy

22. 5. 2020 - Může se zdát, že psaní článku o volbě střední školy na konci jara je jaksi mimo sezónu - vždyť letošní přijímací proces se již rozběhl a ti, kteří se budou hlásit v příštím roce, mají na rozhodování ještě spoustu času. Přesto mám za to, že je ideální čas se zamyslet, jaké jsou klíčové faktory, které ovlivňují to, na jakou střední školu mladí Češi zamíří.

“Aby mě to bavilo”, “aby mi to zajistilo dobrou (= dobře placenou) práci, až tu školu dodělám”, to bývají nejčastější odpovědi teenagerů, když se jich ptám na to, podle čeho si vybírají studium. OK, ale je tomu opravdu tak? Kolik lidí ve vašem okolí vám přizná, že na určitou střední školu šli prostě proto, že se tam hlásil kámoš ze třídy, nebo tam chodí sourozenec, nebo někdo jiný, koho alespoň trochu znají? Že obor samotný či uplatnitelnost v něm zase takovou prioritu tehdy neměl? Kolik lidí si po spoustě let vybaví nervozitu, nejistotu a obavy z první cesty do lavice na střední škole? I těm největším suverénům a extrovertům možná v hlavě zahlodala pochybnost, jak zapadnou mezi nové spolužáky. Jen málokoho totiž něco baví natolik, aby mu bylo úplně jedno, jak ho vnímá jeho okolí. Mnozí z dospělých klientů Info Kariéry opustili dobře placené pozice také proto, že jim sebevyšší výplata nekompenzovala vzájemné vztahy na bodu mrazu mezi kolegy na pracovišti. Na našich workshopech vyjadřují deváťáci velmi často obavy z nového neznámého prostředí a (ne)přijetí od ostatních. Mnohem častěji než to, zda budou zvládat učení, úkoly, nebo praxe.

Na internetu lze prý najít všechno. Ano, střední školy, ať už zvládají svůj marketing lépe, nebo hůře, zevrubně informují o svých oborech a aktivitách. Nicméně jsou informace, které se nikam ani pořádně napsat nedají - působí pak totiž jako prázdné fráze a klišé (o otevřené komunikaci, spolupráci, respektu atp.) Přesto se podle mého názoru implicitně vypozorovat dají - kromě toho, že některé se šíří v podobě klepů a pomluv samy - během dnů otevřených dveří a veletrhů je pro mě velmi zajímavé pozorovat, jaký způsobem mezi sebou komunikují pedagogové, jak komunikují a spolupracují se studenty, kteří při těchto akcích pomáhají. Proklamovaný respekt pak můžete vidět na vlastní oči. Možná namítnete, že se tohle dá zahrát, nacvičit jako divadelní představení, přesto se podle mě tato podprahová informace o atmosféře nedá na těchto akcích zcela přehlušit.

To je i důvod, proč Info Kariéra jako spoluorganizátor festivalu Posviť si na budoucnost vždy usilovala o co největší zapojení samotných studentů do akce - třeba prostřednictvím studentského parlamentu. O to víc mě mrzí, že letos festival Posviť si na budoucnost neproběhne tak, jak ho známe. Koronakrizová opatření vyvolala strachy a jiné priority, byť se sám sebe ptám, co by mělo být prioritnější, než pomoci mladým lidem s výběrem školy, kde se nejen něco naučí, ale velmi pravděpodobně naváží i přátelství nebo i vztahy na celý život, často společně se spolužáky rozjedou projekt či kariéru...

Pokud jste dočetli až jsem, slibuji že se pokusíme nadále pomáhat a podporovat všechny aktéry ke společnému nasvícení budoucnosti a prozkoumáme i jiné cesty než je dvoudenní velká akce v DEPO2015 pro několik tisíc lidí.

-Michal Parlásek-

Jaká byla celosvětová konference o kariérovém poradenství v Bratislavě? (2. díl)

17. 2. 2020 - Zabýváme-li se sdílenými výzvami a přenositelností příkladů dobré praxe, je nutno zdůraznit, že i zde je třeba zohledňovat kulturní diverzitu. O té je třeba hovořit nejen ve vztahu ke kulturám rozvojových ekonomik, ale i v rámci jednotlivých prostorů tzv. západního světa (tj. mezi národními specifiky a historickou zkušeností). Na příkladu staré a nové lampy, kdy nová lampa sice splňuje nároky nejnovějších trendů, ale džin zůstává v lampě staré, to takto metaforicky přiblížeil viceprezident organizace IAEVG Gideon Arulmani. 

Jestliže mediální prostor zesiluje akcent na plánování budoucnosti, konkurenceschopnost a trvale udržitelný inovační potenciál, jako protipól vystupuje potřeba (nejen) západního člověka naplnit svůj život smyslem, slovy Anny Hogenové „zabývat se ‚celky bez okrajů‘ více do hloubky a v souvislostech“. Tento požadavek v praxi odkrývá mnoho poradců, stavějících nikoli primárně na distribuci informací či tradičních diagnostických postupech, nýbrž na autentickém zájmu o klienta a kontextu jeho „kariérní“ zakázky. Jedním příkladem za všechny může být přístup Normana Amundsona z univerzity v Britské Kolumbii. Techniky a postupy zaměřuje nikoli na otázku silných stránek, nýbrž na to, kým člověk je, jaké vlastnosti jej vystihují. Být principálně zvědavý a aktivně angažovaný na klientově zakázce je cestou, jíž lze dojít k úhelnému kameni kariérní cesty jedince a lépe pak stanovit konkrétní kroky vedoucí k její aktuální realizaci. Přístupy, které zahrnují tuto klíčovou složku osobnosti, mají větší efekt i směrem k výzvám dynamiky světa práce, přestože vyžadují větší kompetence i časový úsek v rámci poradenské činnosti. Profesorka Annamaria Di Fabio z univerzity ve Florencii pak ve své prezentaci tuto myšlenku podtrhla poznatkem, že všeobecně rozšířenou cestu za hédonickým štěstím (tj. štěstí plynoucím z materiálního blahobytu) je třeba vyvážit akcentem na rozvoj štěstí eudaimonického (tj. toho, které plyne z nalézání a naplňování smyslu vlastního života). 

Mnoho otázek se točí kolem témat Průmyslu (resp. Práce) 4.0, přičemž jednou z cest, jak přistupovat k jejich výstupům, je zohledňování kompetencí jednotlivých mozkových hemisfér. Na jejich základě se rozlišují dvě skupiny „kompetencí pro budoucnost“: STEM (Science, Technology, Engeneering, Mathematics) a SMAC (Social, Mobile, Analytics, Cloud). První skupina, akcentující kompetence levé hemisféry, vykazuje zvýšenou produktivitu a stávajícímu trhu práce dominuje. To přináší výzvy pro druhou skupinu, která skýtá inovační potenciál, zajišťuje adaptaci, reflexi a rozvoj směrem ke kvalitativní složce přidané hodnoty. Tématem pro kariérové poradenství je pak způsob, jakým přistupovat k práci s klienty, kteří tvoří průsečík těchto skupin a na jejich základě tvoří vlastní profesní identitu.

Konference ukázala, že samotné kariérové poradenství prochází významnou transformací, o to více, nakolik je službou člověku v globálně se transformující společnosti. Také proto zaznívala v jejím průběhu z úst mnoha odborníků potřeba ujasnění si pojmů v čele se samotnou kariérou. Nakolik se může zdát, že podobná akce představuje setkání nad převážně teoretickými východisky pro práci kariérových poradců v terénu, účast na ní nám ukázala, že cesta rozvoje poradenských služeb, poradců samotných i práce s klienty nad jejich vzdělávacími a profesními tématy tak, jak se ji snažíme dělat, má své hluboké opodstatnění nejen v místním, nýbrž i celospolečenském měřítku. Slovy profesorky Glorie Marsay z Jihoafrické republiky, „teorie bez praxe je plýtváním časem, praxe bez teorie je nebezpečná.“

A abychom nezapomněli, příští, 44. ročník, se bude konat v lotyšské Rize. Jaké téma se bude řešit za rok? Informace a zdroje k úvahám o své případné účasti můžete čerpat zde: http://iaevgconference2020.lv/ 

-Jan Brabec-

Jaká byla celosvětová konference o kariérovém poradenství v Bratislavě? (1. část)

20.1.2020 - Září bývá rušným obdobím pro mnoho profesionálů v čele s pedagogickými pracovníky. V září 2019 bylo rušno i na poli kariérového poradenství, neboť se doslova „za humny“ konala výjimečná akce, jíž bylo sympózium a konference největší světové organizace kariérového poradenství IAEVG (International Association for Educational and Vocational Guidance). Tuto akci, svým významem přesahující hranice Evropy, jsme si nenechali ujít a ve formě našich blogů vám rádi přiblížíme klíčová témata a postřehy, které jsme na tomto setkání zachytili.

V pořadí 43. konference organizace IAEVG, kterou měla tu čest letos hostit Bratislava, nesla podtitul „Career Guidance for Inclusive Society (Kariérové poradenství pro inkuzivní společnost)“. Pojem inkluzivní v tomto měřítku zahrnuje vskutku celou škálu témat, jelikož příspěvky reflektovaly jak situaci důstojného živobytí v rozvojových ekonomikách zemí třetího světa, tak problematiku dynamických změn na trhu práce v ekonomikách vyspělých, včetně souvisejících jevů – především prekarizace práce a rozvoji kompetencí pro tvorbu proměňujícího se trhu práce. Prezentována a diskutována byla především témata rozvoje kompetencí poradců pro potřeby měnícího se světa práce i souvisejících společenských jevů, tvorby nástrojů pro participaci na změnách politik zabývajících se vzdělávacím systémem (zejména nástrojů pro měření kvality služeb), dostupnosti služeb kariérového poradenství, nástrojů pro zvyšování efektivity poradenských služeb (včetně ICT) či kariérové poradenství ve výuce, v sekundárním i vyšším školství. Vedle toho se objevovala zdánlivě prostá témata, např. naděje jako centrální téma poradenského procesu, sebeurčení jako podstatný požadavek klientů kariérového poradenství, sestávající z přináležitosti (ke komunitě, societě, kultuře), zběhlosti v určité oblasti života, zajištění důstojného živobytí i spirituální dimenze coby jádra vlastní identity a etického jednání.

Jedním ze zjištění, které nám účast na konferenci přinesla, byl fakt, že otázky a témata kariérového poradenství, které řešíme v tuzemském kontextu, nejsou výrazně odlišná od těch, jimiž se zabývá komunita kolegů ve zbytku světa. Je to dáno především zmíněnými centrálními tématy, jejichž uchopení v praxi si žádají probíhající změny v globálním měřítku (demografie, inovace, klima atd.). Politiky zemí, které se řadí k vyspělým ekonomikám, cílí na rozvoj strategických plánů, které umožní poradcům pracovat v kontextu potřeb měnící se společnosti. Z dlouhodobých predikcí plyne, že, velké procento profesí blízké budoucnosti dosud neznáme, proto jako poradci ani nemáme mandát „radit“, jaké profesní dráze by měl klient věnovat pozornost. Je-li sdíleným imperativem vzdělávacího a profesního poradenství akcent na zmocňování a rozvoj dovedností pro řízení vlastní kariéry, zmocněni musejí být především sami poradci a v případě vzdělávacího systému také ostatní učitelé a rodiče žáků. Tím se dostáváme k dvojici pojmů kariérové poradenství – kariérové vzdělávání, jejichž propojenost s ohledem na výše zmíněné trendy nabývá na významu. Otázkou zapojení rodičů do vzdělávacího procesu a především plánování další vzdělávací a profesní dráhy dětí se zabývají ve stejné míře jako čeští kantoři též kolegové v Anglii, Irsku, Holandsku či Švédsku. Ve druhém díle tohoto blogu zmíníme některé z mluvčích, jejich témata i podněty, které mohou sloužit i jako podklady pro nastavování standardů poradenské služby.

-Jan Brabec-

 

Potřebujeme pro dobré kariérové poradenství kategorii „talentovaný žák“?

11.11.2019 - Ve vzdělávacím systému se potkáváme s termínem talent a talentovaný žák/student. Zkušenost nás kariérových poradců z Info Kariéry s tímto termínem není nijak závratná, přestože jsme v častém kontaktu se školami i se žáky. Má vůbec pro nás a práci kariérových poradců smysl rozdělovat žáky a studenty na talentované a ty druhé? To je velká otázka a záleží také, v jakém kontextu si takovou otázku pokládáme.

Naše nedávná zkušenost proběhla u nás v Info Kariéře na konci prázdnin s tzv. „kempem talentovaných“. 15 žáků a studentů z různých škol Plzeňského kraje ve věku mezi 14-19 lety, kteří si různým způsobem „zasloužili“ zařazení do kempu i do kategorie „talentovaný žák“. Měli jsme spolu pouhé 2 hodiny. Co s tak krátkým časem? Co by pro jejich seberealizaci a směřování v životě mohla být dobrá otázka k prozkoumání? Rozhodli jsme se věnovat se tématu, které nás kariérové poradce zajímalo a doufali jsme v užitečnost jejich zastavení a reflexe nad tím, jaký mají „talentovaní“ vztah ke svému talentu?

Neptali jsme se tedy, co je jejich talent, ale jaký k němu mají vztah a co z toho plyne. Jaké výzvy tihle talentovaní vnímají ve svém životě a světě kolem?

Reakce byly různé. Množství odpovědí, které v sobě nesly známku strachu, stydlivosti, nedůvěry, obav z reakcí okolí, posměchu, obavy z povinností, únavy, zodpovědnosti, konkurence, strachu projevit svůj názor, ale třeba i z vlastní lenosti a obav ze společnosti vůbec nebylo málo. Všechno jsou to výrazy, které sami žáci identifikovali jako výzvy ve svém životě. Takže „talentovaní“, ale ne úplně v životě šťastní? Mnoho žáků o svém talentu pochybovalo a vlastní sebevědomí vnímali jako velmi nízké navzdory školním i jiným úspěchům.

Trochu nás to překvapilo, ale témata nijak zvlášť nevybočovala od témat, která se objevují s „běžnými“ žáky základních a středních škol, se kterými se potkáváme při kariérovém poradenství. Jsou výborné výsledky „talentovaných“ vykoupeny větší sensitivitou vůči prostředí konkurence, výkonu, nastavují si zevnitř vyšší laťku pro úspěch nebo jsou jejich „výkony“ způsobeny větším tlakem jejich nejbližšího okolí? Jak je to s psychickým zdravím a sebedůvěrou těchto mladých lidí? Pomůže jim úspěch ve škole či v soutěžích v úspěchu v práci, ale nakolik v dosažení stavu, který některé vzdělávací systémy (tolik zmiňované finské školství) nastavily jako cíl vzdělávání – totiž „well being“? Pokud budeme „well being“ překládat jako osobní či životní spokojenost/zdraví/pocit smyslu/kvalita života, potom mají oni talentovaní před sebou velký kus cesty, aby se s talentem, který, věříme, mají všichni žáci a studenti, naučili zacházet a využívat jej nejen pro úspěch, ale i pro svůj pocit well-beingu v životě. 

Osobně jsem měla pocit, že zabývat se silnými stránkami, přednostmi a talenty nestačí a může být v něčem i nebezpečné. Zdá se, že to může posilovat vnímání své nedostatečnosti a neúplnosti, která je tak hluboce lidská a ve věku dozrávání v období mládí a školních let naprosto přirozená. Nebylo by na místě přizvat i stránky „slabé“ a raději je nazývat přirozenou lidskou zranitelností a nejistotou, která se tlačí napovrch, ať už jde o děti talentované či ty, kteří si tuhle kategorii nezasloužily?

Není cesta k poznání sebe sama nutně vedoucí k poznání a přijetí kromě svých předností i svojí zranitelnosti a pochyb? Budeme-li stále zdůrazňovat a upřednostňovat pozornost vůči stránkám silným, zákonitě se potkáme s pólem jaksi zapomenutým a ne tak atraktivním v oblasti kariérového poradenství.

Lidská zkušenost však naopak ukazuje, že v místech tzv. „cracks“ – trhlin a slabin naší osobnosti se skrývají největší poklady a náznaky našeho nejosobitějšího a nezastupitelného projevu v propojením  světě. Pokud budeme umět pracovat stejně dobře a intenzivně s našimi „trhlinami“, které generace našich mladých přináší navzdory školním úspěchům, věřím, že máme naději, abychom dospěli k většímu well beingu ve společnosti stejně jako na Zemi vůbec. Zabývat se tím, co se jeví jako nepřijatelné, zahalené do studu, zranitelnosti, nejistoty, selhání nebo dokonce toho, co je špatné – je pravou výzvou nejen pro kariérové poradce, ale i rodiče, pedagogy i samotný vzdělávací systém.

Takže na závěr bych si osobně chtěla odpovědět na úvodní otázku. „Zda potřebujeme pro dobré kariérové poradenství kategorii „talentovaný žák“?“

Věřím, že pokud přinese tahle kategorie naši větší citlivost a pozornost k tomu, co se vynořuje spolu s talentem, a tím jsou naše nedokonalosti a místa zranitelnosti, pokud tomu budeme dávat stejnou pozornost a soucit a potřebu vnímat „nedokonalost“ jedince v kontextu celku, tedy společenství druhých a možnosti doplňování a spolupráce, potom mi tahle kategorie přijde oprávněná.

- Kamila Bolfová -

Mobilita - díl 4.

16.10.2019 - Prozatím poslední díl našeho seriálu k mobilitě. Slovo "prozatím" je na místě, protože se mobilitou budeme zabývat dál a budoucnost jistě ještě další zkušenosti a poznatky k tomuto tématu přinese.

Co pomáhá stát se dobrým ambasadorem mobility?

Díky organizaci Centrum Euroguidance jsme se v červnu 2019 zúčastnili dalšího mezinárodního semináře v Ostravě: Mini Cross-Border“ s názvem „Poradenství překračující hranice“  (výstupy z akce zde: http://www.euroguidance.cz/novinky/2019/vystupy-z-croosborderu.html).

České Centrum Euroguidance realizuje podobně jako naše spřátelené slovenské Centrum Euroguidance informační a vzdělávací aktivity pro poradce, zejména v oblasti kariérového poradenství u nás i ve světě a podílejí se tak na výměně zkušeností v oblasti zavádění a realizace poradenství v 34 evropských zemích. V Ostravě jsme díky tomu dostali příležitost sejít se s poradci z Čech, Slovenska a Polska a v několika skupinkách pracovali na nejrůznějších tématech spojených s mobilitou. Jedním z témat bylo i to, jakou šancí je mobilita pro poradce samotné? Shrnujeme v následujícím odstavci.

Samotní poradci se mohou díky programu Erasmus+ nebo prostřednictvím aktivit Euroguidance zúčastnit vzdělávacích kurzů, seminářů nebo zahraničních konferencí, což vnímáme jako nezbytné pro rozvoj a zkvalitňování služeb kariérového poradenství.

Jaké jsou to konkrétní příležitosti podle účastníků červnového ostravského semináře?    

  • Získat nové pracovní zkušenosti a inspiraci pro nové aktivity ve vaší práci
  • Jazyková praxe a jazykové zdokonalování
  • Dostat novou energii, motivaci do další práce
  • Prevence syndromu vyhoření
  • Možnost poznat a porovnat různé poradenské systémy a přístupy
  • Možnost vlastní sebereflexe v kontextu nového prostředí
  • Po absolvování mobility se z poradců stávají její ambasadoři, kteří jsou schopni autenticky zprostředkovat klientům osobní reálnou zkušenost se zahraničím
  • Být v kontaktu se zahraničím, rozšiřovat mezilidské i profesionální vztahy, budovat síť partnerů

-KB-

 

Mobilita - díl 3.

23. 9. 2019 – S prvním podzimním dnem se ohlédneme za dvěma zkušenostmi s mobilitou kariérových poradců – tedy nikoli studentů, ale našich kolegů. V prvním případě zavítali do Info Kariéry stážisté z Estonska a Německa, v druhém případě se čeští kariéroví poradci sešli v norském Bergenu.

Jakým přínosem může být příležitost hostit stážisty z cizích zemí?

V rámci sítě Academia, která již přes 20 let sdružuje lidi zabývající se kariérovým poradenstvím, k nám v dubnu 2019 zavítali kolegové z Německa a Estonska. Jakkoli se přesný program návštěvy v předstihu koordinoval především s Estonskými kolegyněmi, i ti z Německa ocenili možnost být součástí workshopů, které jsme připravili ve spolupráci v Blovickým gymnáziem nebo kolegy z Jazykové školy. V tomto ohledu určitě hraje roli velikost skupiny – nejčastěji nás bylo celkem 6, což je z hlediska kapacit a velikosti prostor ve školách či úřadě práce ideální počet, který umožňuje vytvářet např. menší skupinky studentů, kteří společně se zahraničním návštěvníkem pracují na tématu třeba jejich vlastní mobility. Z této vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že hlavním benefitem návštěv ze zahraničí, je možnost se podívat na vlastní agendu z jiné perspektivy a uvědomit si tak, jaké věci nám fungují dobře, inspirovat se, jak je ještě vylepšit, i uvědomit si i rezervy své práce.

-KB-

 

 

Jaké jsou zkušenosti kariérových poradců z několika evropských zemí, kteří se sešli v norském Bergenu nad tématem mobility?

Na mezinárodní úrovni jsme měli v květnu 2019 příležitost zažít na vlastní kůži mobilitu do norského Bergenu, kde jsme se tématem mobility v poradenství zabývali v evropském kontextu. Nahlédli jsme do převážně norské zkušenosti, diskutovali a pracovali v mezinárodních týmech s kariérovými poradci středních i vysokých škol v severských zemích, ale i s lidmi pracujícími v oblasti poradenství z dalších evropských zemí a vyzkoušeli si další interkulturní spolupráci v praxi.  Pracovní pobyt v Bergenu byl příležitostí být v roli účastníka mobility stejně jako v roli toho, kdo se mobilitou zabývá v pracovní oblasti. Shrnujeme alespoň klíčové postřehy ze zkušeností ohledně poradenství kolem mobility:

  • i v rámci kariérového poradenství či kariérového vzdělávání je důležité mluvit s klienty (studenty, dospělými) o měnícím se světě i měnících formách práce, podporovat jejich zájem o svět a dění ve světě
  • úkolem poradce není získat žáky / klienty pro mobilitu, ale ptát se a zkoumat, jaký je jejich postoj k mobilitě, ke změně, jaké jsou jejich interkulturní kompetence apod.
  • rozhodnutí, zda (ne)pojedu je otázka hodnot, postojů, charakteru – není to často otázka informací – úkolem poradce je umět vytvářet prostor pro bezpečné vznesení svých jedinečných postojů, obav, strachů stejně jako umění podpořit jejich sny, přání, potřeby objevovat a učit se v novém prostředí, vytvářet nové reálné vztahy, rozšiřovat své zájmy
  • vytvořit prostor a nabídnout příběhy vrstevníků (i s popisem těžkostí), které přináší reálný obraz mobility, příběhy dobře ilustrují (ať už písemné, kreslené či vyprávěné)
  • v poradenství může jít často o něco úplně jiného než o mobilitu – často o potřebu plného přijetí, vyslechnutí, je třeba počítat i s tématy jako touha utéct před realitou, touha riskovat, hledat své limity, dokázat si svoji cenu, začít znovu a jinak apod.
  • mobilita se stává nezbytnou součástí kvalitního kariérového poradenství.

-KB-

 

Mobilita - díl 2.
Jsou poradci na téma mobility připraveni? Je pro poradenství k mobilitě třeba speciálních dovedností a kompetencí? Jak vůbec otevřít v rámci kariérového poradenství prostor pro téma mobility?

2.9.2019 - To jsou otázky, před kterými stojí i náš tým v Info Kariéře v Plzni a jelikož v mobilitě vidíme velký význam pro schopnost obstát ve výzvách dnešního světa, začali jsme se mu s vědomím potřeb našich klientů věnovat ve školním roce 2018/2019 o mnoho intenzivněji než dříve. Jsme rádi, že zjišťujeme, že náš zájem není jen zájmem Info Kariéry, ale sdíleným zájmem na regionální, státní i mezinárodní úrovni a že je mobilita vnímaná jako nezbytná součást kariérového poradenství, stejně tak jako součást vzdělávání pro budoucnost.

Naše zkušenosti s gymnázii:

Jak otevřít téma mobility SŠ studentům?

Pro studenty 2. ročníku Gymnázia v Blovicích jsme připravili skupinový workshop, který byl z naší strany snahou otevřít mezi studenty téma mobility obecně. Zjistili jsme, že jsou mezi nimi tací, kteří jsou rozhodnuti určitě vyjet, nerozhodnutí a váhající i takoví, kteří mají obavy, nebo je na mobilitě něco odrazuje. V roli poradců jsme tam byli pro každého a nebylo cílem přinášet mobilitu jako jediný správný a nutný milník v jejich životě, ke kterému je naší povinností je dovést. Role poradce je podle nás vytvořit bezpečný prostor pro takovou možnost, přinést základní informace, asistovat v jejich uvědomění, jaký mají k mobilitě vztah, dát jim možnost uvědomit si svoje pro a proti a prostor pro to, zda a co případně potřebují pro lepší orientaci v tématu a případnou realizaci takové mobility. Konkrétním studentům jsme tak přinesli možnost zmapovat svůj postoj k mobilitě a vyzkoušet si sestavit projekt, který by mohli v rámci nějaké mobility zrealizovat. Role školy je pro realizaci mobility v rámci studia nezastupitelná a konkrétně s Gymnáziem Blovice jsme měli dobrou zkušenost. Gymnázium Blovice jsme vnímali jako školu, která reaguje na poptávku a zájem svých studentů o mobilitu a dokáže vytvořit v rámci vzdělávacího programu prostor pro toto téma.

Kdy se věnovat interkulturní spolupráci?

Se studenty příbramské gymnázia, kteří byli součástí mezinárodní studentské výměny ERASMUS + a hostili spolužáky z dalších zemí (Španělsko, Řecko, Finsko, Itálie), jsme realizovali workshop, ve kterém jsme dali příležitost uvědomit si, čím je pro ně aktuální zkušenost mezinárodní spolupráce zajímavá, k čemu je vybízí, zda je inspiruje k přemýšlení o jejich pracovní dráze a jak a co je pro ně na ní obtížné? Asistovali jsme tak i jejich vzájemné interkulturní spolupráci, kterou měli možnost zažívat při tvorbě společného projektu. Úlohou poradce je určitě i podpora studentů pro jejich otevřenou komunikaci a překonávání případných předsudků, vytvoření bezpečného prostoru přijetí každého bez ohledu na dovednosti a míru jazykové úrovně. Využili jsme tak jejich mezinárodního propojení pro uvědomění si nových potřeb pro vzájemnou komunikaci ve skupině a spolupráci, která mnohé z nich možná čeká v jejich budoucí kariéře. Se studenty příbramského gymnázia spolupracujeme dlouhodobě a byli jsme velmi rádi, že jsme pracovali se studenty i po příjezdu z jejich pobytů ve zmiňovaných zemích. Mohli jsme tak s nimi reflektovat i jejich vlastní zkušenost po pobytu v zahraniční. Mobilita, která je doprovázena následnou reflexí a možností uvědomit si přínos mobility, mobilita, po jejímž návratu nejsou studenti ponecháni sami sobě, ale dostanou možnost sdílet obtížné i radostné momenty, které zažívali, vnímáme jako kariérově cenné.   Kariéroví poradci stejně jako další učitelé v tom mohou sehrát významnou roli a využít prostor reflexe jak pro samotné účastníky mobility, tak pro ostatní, kteří se mobility třeba nezúčastnili nebo měli jiné zážitky a uvědomění.  Skupinové sdílení dává širší pohled na mobilitu a cenný zdroj inspirace pro budoucnost. Tato „peer forma“ předávání informací a reálných zkušeností z mobility mezi vrstevníky navzájem - je osvědčenou formou, jak studenty otevřít tématu a udělat ho přístupnějším a možná zajímavějším pro další studenty.

-KB-

Mobilita - díl 1.
Co je vlastně ta MOBILITA a proč je součástí kariérového poradenství?

2.8.2019 - V kontextu kariérového poradenství používáme pojem mobilita ve významu zkušenosti nejčastěji zahraniční studijní či pracovní stáže, dobrovolnické praxe, práce v zahraničí, či jazykového pobytu v zahraničí. Podobnou příležitostí může být samozřejmě i neformálnější mobilita v podobě cestování. Zkušenost s mobilitou můžeme zažívat ale i z druhé strany např. prostřednictvím dlouhodobější spolupráce v mezinárodním týmu, přestože může probíhat v domovském prostředí. Podobnou výzvou může být i „úkol“ hostit „doma“ zahraniční stážisty.

Obecně jde o zkušenost, ve které opouštíme svoje známé prostředí (domova, školy, práce, jazyka…) a kontaktujeme se s prostředím, které je pro nás něčím nové nebo úplně nové a v mnohém nepředvídatelné. V případě zahraniční mobility hraje velkou roli změna komunikačního jazyka, ale i pracovních nebo studijních zvyklostí a životního stylu někdy i společenských hodnot a kulturních zvyklostí a především přináší potřebu a umění komunikace s novými lidmi za hranicemi naší „domácí reality“, teď a tady vydáni na pospas často nečekaným výzvám.

Mobilita je příležitost reálně zažít kontakt s odlišností v různé intenzitě a klade na nás nároky na orientaci, adaptaci a mnohé další sociální dovednosti a kompetence v průběhu mobility stejně jako nutí rozvíjet schopnost zpracovat novou zkušenost a umět s ní dovedně naložit po návratu domů. To má velký transformační a vývojový význam, podobně jako přechod z jednoho stupně vzdělávání na druhý, ze vzdělávacího systému do pracovního režimu nebo podobně jako odchod z původní rodiny k samostatnému bydlení.

Otevřít se světu je jedním ze způsobů, jak lépe poznat sám sebe, ujasnit si své postoje, hodnoty i ověřit či získat nové dovednosti a kompetence. Tím vším se zabývá i kariérové poradenství.

Díky volnému pohybu osob v rámci Evropské unie a programům jako je např. ERASMUS+ popularita studia, stáží, dobrovolnictví či práce v zahraničí každým rokem stoupá a samotná Evropská unie usiluje o to, aby se do roku 2030 podíl mladých lidí se zkušeností mobility dostal na 50% (aktuálně dosahuje v různých evropských zemích různého procenta, v Norsku např. zhruba okolo 20%).

Mobilita se však netýká jen mladých lidí a studentů, ale je otevřená v různých formách i lidem dospělým a stává se součástí celoživotního učení. To hraje velkou roli v našem životním i pracovním příběhu, a tak se tato zkušenost a hlavně reflexe takové zkušenosti stejně jako proces přípravy před takovou zkušeností mobility stává čím dál víc tématem kariérového poradenství.

-KB-

 

Ohlédnutí za Plzeňskými dvorky 2019

3.6.2019 - O čem letos byl náš dvorek? Zkusili jsme balancovat mezi minulostí a současností – pro milovníky historie a pamětníky, kteří se přišli podívat, jaké je to dnes, jsme připravili prezentaci s informacemi o minulosti našeho domu, o tom, kdo jej postavil a k jakému účelu, na co prostory využívali další majitelé. Ukázalo se, že Tylova 33 byla vždy místem setkávání – a co více, většinou ji lidé vyhledávali dobrovolně a rádi. No považte, byl tady třeba hostinec, chodilo se k nám na kuželky, šachy, tanec, na zájmové kroužky i na školení. Takže je to tradiční místo setkávání, sdílení, zábavy a seberozvoje.

Abychom připomněli ducha místa, připravili jsme pro hravé návštěvníky 2 stolky s šachovnicemi. A moc nás potěšilo, že nezůstaly opuštěné. Jeden návštěvník dokonce zavzpomínal, že na našem dvorečku probíhal mezinárodní simultánní šachový turnaj, kterého se účastnil. Tehdy tu prý byl i tehdejší šachový velmistr z Ruska! Dopolední návštěvníci se mohli potěšit poslechem heligonkáře, který hrál krásně skočné polky. Druhým hudebním zpestřením byl koncert začínající skupiny Old Space, která nám (i našim sousedům) v podvečerním slunci skoro hodinku a půl hrála známé rockové pecky a slavné songy. Dokonce svou produkcí přilákala další zvědavce, kteří šli jen tak kolem smiley.

A aby nepřišla zkrátka ani naše vlastní náplň (tj. kariérové poradenství) a my se také dozvěděli něco o našich hostech, připravili jsme si 2 anketky a lákali návštěvníky, aby nám na naše otázky odpověděli. První anketa se týkala povolání a skládala se ze čtyř otázek: 1) Čím jste chtěli být, když jste byli malí? 2) Čím jste se stali? 3) A jste s tím spokojení? 4) Kdo vás k tomu inspiroval? Tipnete si, jaké odpovědi se objevily nejčastěji?

  • Povolání dětských snů: 9x učitel/ka, 6x popelář. Jeden pán dokonce s preferencí na pravé stupátko. Proč? Protože ten se přece vozí, a zároveň může koukat na slečny na chodníku J. V těsném závěsu se objevovala zdravotnická povolání – lékař (1x gynekolog), doktor, sestřička. A další populární byly letušky (4x).
  • Realita? Přišlo k nám 6 úředníků/úřednic a také 6 knihovnic. Kdo by to byl řekl, že je to mezi dvorkaři tak rozšířené povolání? A jedna z nich dokonce v dětství knihovnicí chtěla být, takže se jí její přání splnilo. A dokonce je za to ráda J. Dále jsme zaznamenali 4 techniky, 4 manažery a kupodivu jen 3 učitelky.
  • A jak to vypadalo se spokojeností? Skvělá zpráva pro nás byla, že 35 lidí vyjádřilo ze své práce radost až nadšení. 14 lidí váhá nebo má nějaké výhrady (často se otazník objevoval u dětí) a jen 5 lidí nám napsalo, že ne.
  • Co mělo rozhodující vliv na jejich kariéru? 7x se rozhodovali pod vlivem rodiny (táta, máma, rodiče, děda) a pár lidí inspiroval kamarád nebo nějaký zážitek (třeba den otevřených dveří, 7 divů světa). 5x to byl tzv. osud, běh života, náhoda, nebo se to prostě tak nějak stalo, ale také se vyskytovaly různé jiné důvody (neúspěšné přijímačky, peníze, trh práce, vidina prázdnin), a jeden návštěvník se přiznal k lenosti smiley.

Každopádně máme radost, že ačkoli se dětský sen splnil jen 6 lidem (voják, doktorka, učitelka, knihovnice, 2x důchodce), tak většina je jednoznačně se svou prací spokojená a dělá ji ráda. A nesmíme zapomenout ani na několik mláďat (děti, studenti), kde se teprve uvidí…

   A o čem byla druhá anketa? Ptali jsme se na to, proč lidé chodí na Dvorky. Jaké se sešly odpovědi, se můžete podívat sami – na fotkách. Aspoň to budete mít s autentickým rukopisem smiley.

   Ve fotkách na našem Facebooku (InfoKariera.Plzen) najdete i všechny ostatní odpovědi z ankety k povolání.

   Všem návštěvníkům děkujeme, moc děkujeme také organizátorům Dvorků z Nadace 700 let Města Plzně a těšíme se, že za rok se třeba na Dvorcích zase potkáme!  -PCh-

 

 

 
 
 
 
 
 
 
Májové setkání Klubu kariérových poradců

13. 5. 2019 – Květen je měsíc lásky a jeho první den slavíme také jako svátek práce. Můj oblíbený spisovatel Chalíl Džibrán kdysi napsal, že práce je projevená láska. Uspořádat tedy setkání Klubu kariérových poradců v květnu se ukázalo být ideálním načasováním. Opět jsme se setkali v neformální duchu nad tím, co nás zajímá, co je pro naši poradenskou práci důležité a čemu je třeba věnovat pozornost. A nad jakými tématy jsme se sešli tentokrát?

Společným jmenovatelem setkání, které se uskutečnilo 9. 5. v prostorách Info Kariéry, bylo téma Pozice kariérového poradce v pedagogickém sboru a vnímání kariérového poradenství napříč předměty. Po krátkém úvodu s novinkami ze strany Info Kariéry se k nám přes Skype připojil Petr Chaluš z centra Euroguidance, který se s námi podělil o hlavní výstupy z česko-srbského semináře na téma Kariérové poradenství ve škole jako týmová práce, které se konalo v polovině dubna v Bělehradě. Dozvěděli jsme se, že ačkoliv v zásadních věcech se tato problematika v obou zemích nijak neliší, v Srbsku vznikla v průběhu posledních 3 let Národní strategie kariérového vzdělávání. Ta funguje jako strukturovaný systém doporučený pro školy, který má institucionální oporu a je více zaměřený i na spolupráci v rámci školního týmu (nebo chcete-li sborovny). Na toto téma navázal svým příspěvkem Petr Kravec, který v současnosti pracuje jako zástupce ředitele Gymnázia v Rokycanech. Ve své prezentaci ukázal výmluvný příklad dobré praxe ze svého předchozího působení na SOŠ stavební, kde vedení iniciovalo velmi úspěšný program osobnostně-sociální výchovy, který měl těžiště v pedagogickém sboru. Má-li být kariérové poradenství ve škole smysluplnou a respektovanou službou, která významným způsobem promlouvá do procesu přípravy budoucích tvůrců trhu práce, pak je nezbytné vnímat ho šířeji jako kariérové učení se všemi důsledky, které z toho plynou. Příklad stavební průmyslovky v Plzni jasně ukazuje, že i ve stávajícím systému, který v této oblasti mnohé umožňuje (ale např. ve srovnání s inkluzí nenařizuje), lze vytvořit efektivní systém spolupráce založený na důvěře a kvalitní oboustranné komunikaci.

Závěr setkání patřil tématu probíhajících revizí stávajícího RVP Člověk a svět práce. Toto téma doprovází mnohé otázky včetně oprávněných obav, zda nepůjde opět o další úpravy již upraveného, které dostatečně nereflektují školní realitu a pouze zvýší zátěž pedagogických pracovníků. Lukáš Vlček (KCVJŠ), který je součástí jedné z revizních skupin, ukázal, jakým směrem se proces ubírá a že téma podnikavosti nepředstavuje pro učitele potřebu znalosti podnikatelského prostředí, nýbrž kompetence k rozvíjení přenositelných znalostí a dovedností. Původní anglický pojem enterprise, na němž strategie EntreComp staví, totiž není o byznysu, ale o schopnostech tvořit vlastní kariérní cestu způsobem, který přináší smysluplné hodnoty svému nositeli i společnosti, jíž je součástí. S takovým májovým mementem jsme se také rozloučili a těšíme se na další klubové setkání v listopadu 2019. -JB-

 
Finské vzdělávací inspirace

29.4.2019 - Severské školství se u nás často bere jako vzor, který je nutné následovat, aby se ekonomika montoven změnila v ekonomiku znalostní s vyšší přidanou hodnotou. Rád jsem tedy využil příležitost dozvědět se více o finském základním školství od Gabriely Klečkové a Milana Podpery, kteří absolvovali studijní cestu do regionu Tuusula v lednu tohoto roku.

Z mého úhlu pohledu bylo nejzajímavější shrnutí Gabriely Klečkové, které bych parafrázoval asi tak, že pokud chceme zmodernizovat výuku a vyučování v této zemi, není třeba do Finska jezdit. Nemají tam totiž oproti běžným českým školám nic, co by tady nebylo, nebo nemohlo být.

Kdo chce, může hlavní rozdíl vidět v penězích, které do školství plynou, nicméně finští učitelé nemají nijak závratný plat. Prestiž učitelů se ve Finsku odvíjí od jiných věcí. Kompetence a dovednosti, které mají u žáků a studentů rozvíjet, totiž musejí sami učitelé mít a neméně intenzivně rozvíjet u sebe, protože jejich práce je o vzájemné každodenní spolupráci, komunikaci a kolegiální podpoře a zodpovědnosti. Samotná zodpovědnost ale není vynucována kontrolou, dohledem a administrativním vykazováním nebo deadliny. A protože podobně jako učitelé musí spolupracovat i ředitelé škol – v rámci regionu třeba společně připravují rozpočet škol – dospělí lidé ve finských školách působí klidným, uvolněným dojmem. Žádní stresovaní učitelé, kteří nestíhají probrat látku, vyplnit a odevzdat hodnocení, posudky, výkazy. Systém jim důvěřuje, že svojí prací naplňují předepsané principy a hodnoty, což není potřeba systematicky (a byrokraticky) sledovat a vyhodnocovat, protože když něco učiteli nejde, má vždy okolo sebe kolegy, kteří mu pomohou.  -MP-

 
Stáž Accademia v Info Kariéře

16.4.2019 - V druhém dubnovém týdnu proběhla v Info Kariéře první vícedenní mezinárodní návštěva.

Již od devadesátých let se v Evropě sdružují lidé, zabývající se kariérovým poradenstvím, v síti Accademia. Prostřednictvím této sítě a finančním podpoře programu Erasmus plus nás tak navštívili kolegové z Estonska a Německa. Ačkoliv vzdělávací systém i nabídka služeb kariérového poradenství je v těchto zemích odlišná, bylo velice zajímavé, kolik společných témat jsme nacházeli - ať už v informování a osvětě o tom, co je kariérové poradenství, o jeho dostupnosti pro celou populaci nebo propojování institucí a jednotlivců či způsobů práce s nimi.

Kromě rozboru aktivit Info Kariéry směrem ke školám, učitelům, studentům, rodičům, firmám i široké veřejnosti jsme společně s naší mezinárodní skupinkou navštívili Západočeskou univerzitu v Plzni, Úřad práce v Plzni a došlo i na výlet do Blovic, kde jsme s žáky místního gymnázia společně ve workshopu pracovali na tématech proč a za čím by studenti sami v budoucnu chtěli vycestovat.

Poslední den věnovaný evaluaci studijní návštěvy nás přijel podpořit Petr Chaluš z Euroguidance a Martina Milotová z Centra vzdělávání všem, abychom společně hledali cesty a způsoby další spolupráce. Mezinárodní návštěva pro nás byla velice inspirující a dala nám další impulz pracovat a spolupracovat na rozvoji kariérového poradenství v našem regionu. Děkujeme rovněž za vřelé přijetí ve všech navštívených institucích.  -MP-

 

Národní cena kariérového poradenství 2019

8.4.2019 - Dům zahraniční spolupráce, Centrum Euroguidance vyhlašuje 11. ročník soutěže Národní cena kariérového poradenství!

Výzva k přihlášení se týká jak organizací (např. mateřské, základní, střední a vysoké školy, školská zařízení, instituce dalšího a celoživotního vzdělávání, úřady práce, personální, poradenské a vzdělávací agentury, podniky, firmy, neziskové organizace a další), tak jednotlivců (výchovní a kariéroví poradci, poradci ve státních i neziskových organizacích, soukromí poradci a další).

V této akci jde snad víc než kde jinde o to se zúčastnit, výhra není až tak důležitá. Přihlášení svého příspěvku do ceny znamená, že se při jejím vyhlašování setkáte s ostatními přihlášenými, máte možnost se prezentovat (nejen na místě, ale i ve sborníku, který každý rok shrnuje všechny přihlášené příspěvky), ale hlavně načerpáte velmi mnoho inspirace od ostatních. Můžete si být jisti, že potkáte a uslyšíte mnoho zajímavých příkladů kariérového poradenství v Česku a navážete nové kontakty.

Euroguidance vytvořilo i návodnou publikaci, jak mohou příspěvky vypadat a jak se přihlásit. Je ke stažení zde http://www.euroguidance.cz/publikace.html

-BK-

 

Noc vzdělávání

2.4.2019 - V pěti městech uspořádali studenti pedagogických fakult, kteří jsou organizovaní v neziskové studentské iniciativě Otevřeno, akci s názvem Noc vzdělávání. Jejím cílem je rozšířovat obzory a udělat první krok k novým vizím pro lepší vzdělávání učitelů. Program je určený nejen studentům pedagogické fakulty, ale také studentům středních škol, kteří chtějí směřovat ke studiu pedagogiky, lektorům, učitelům i rodičům. Každému, kdo má zájem rozvíjet své schopnosti a obohatit své znalosti.

Na letošní ročník jsme byli pozváni i my, protože kurz Škola bez poražených, který nabízíme, velmi dobře zapadá do toho, o co studentům jde - https://otevreno.org/nase-vize/. Jednou z myšlenek budoucích pedagogů z Otevřeno je, že učitelé potřebují hlubší a praktičtější přípravu, více směřující ke smysluplnému učení. Další z jejich idejí je také "citlivý přístup - obrátit pozornost na člověka a jeho prožívání - přistupovat k druhým tak, abychom vzájemným respektem, empatií a efektivní komunikací utvářeli zdravé normy a sebevědomí, kladné vztahy a sociální klima." To přesně Škola bez poražených nabízí - velmi praktické dovednosti efektivní komunikace, díky kterým učitelé mohou navazovat a prohlubovat vztahy s žáky. http://www.skolabezporazenych.cz/

Ačkoliv byla účast na plzeňské Noci vzdělávání oproti loňskému roku větší, odhadem tak 50-60 lidí, přece jen si kladu otázku, kde bylo zbývajících 1790 studentů pedagogické fakulty...?  -BK-

 
Veletrh pracovních příležitostí ZČU - jaký byl

28.3.2019 - Včera jsme se opět účastnili Veletrhu pracovních příležitostí na Západočeské univerzitě. Již po čtvté jsme psali úvodní článek do veletržního průvodce a opět jsme na místě konzultovali životopisy. V čem to bylo letos jiné? Co jsme zaznamenali za změny? Co jsme si z toho odnesli?

Překvapila nás výrazně nižší účast studentů než na předchozích ročnících (2016, 2017, 2018), jichž jsme se jako Info Kariéra zúčastnili. To potvrzovali i jiné organizace a firmy, které na veletrhu měly stánek. Na druhou stranu není se co divit, firmy mají nouzi o kvalitní zaměstnance a řada z nich spolupracuje se studenty z technických fakult už od třetích ročníků.  -BK-

X

Přihlášení

Zapoměli jste heslo?
zašleme vám nové na vaši
emailovou adresu